Baroko a znovu postavená města

Sicilské baroko potkáváme na fasádách, náměstích, v interiérech i ve způsobu, jakým ulice připravuje pohled na budovu. Mezi sedmnáctým a osmnáctým stoletím se ostrov stal velkou architektonickou laboratoří, především po proměnách, které následovaly po zemětřesení v roce 1693. Ve východní části Sicílie, obzvláště zasažené, otevřela obnova možnost přehodnotit celé městské celky. To je podstatný údaj pro pochopení toho, proč se baroko nevyčerpává v bohatě zdobeném kostele. Na mnoha místech se síla zážitku rodí ze vztahu mezi několika budovami a ze společného prostoru, který je spojuje.

Zemětřesení roku 1693 a Modica

Na jihovýchodě si zemětřesení z roku 1693 vynutilo rozsáhlé rekonstrukce, ale sicilské baroko se neomezuje na postižená města. V Modice organizuje kostel San Giorgio scénický výhled podél městské trasy; v Notu ukazuje Palazzo Villadorata, jak stejný vkus pronikal i do aristokratických sídel; v Syrakusách obklopuje barokní fasáda katedrály budovu s mnohem starší historií. Další příklady se nacházejí v Caltanissettě, Leonforte a Marsale. Jejich rozlišování zabraňuje tomu, abychom každé barokní dílo přisuzovali témuž zemětřesení. Některá vznikla z rekonstrukce, jiná z iniciativy církevních nebo šlechtických zadavatelů na územích, která nebyla v roce 1693 zničena. Tento jazyk mohl sloužit kostelu, paláci nebo veřejnému prostoru, s různými účinky na město.

Kostel San Giorgio v Modice umožňuje zamyslet se nad rolí polohy a trasy. Velká fasáda získává scénickou hodnotu, když se objevuje podél itineráře toho, kdo přichází a pohybuje se v okolním prostoru. V Notu zve Palazzo Villadorata k pohledu na to, jak se světská architektura účastní stejné vizuální kultury jako kostely. V Syrakusách fasáda katedrály připomíná, že mnoho památek má delší historii než své barokní roucho. Čtení těchto míst tedy vyžaduje dva pohledy zároveň: jeden zaměřený na kompozici, která se dnes jeví, druhý na struktury nebo funkce, které jí mohou předcházet. To zabraňuje tomu, abychom staletí historie zploštili na jediný stylistický moment.

Vaccarini a další architekti

Mezi architekty vyniká Giovanni Battista Vaccarini, spojený s rekonstrukcí mnoha památek v Katánii, kromě Collegio Cutelli a kostela Sant'Agata. I katánská katedrála patří k této cestě. Sledovat díla jednoho architekta ve městě pomáhá pochopit, jak může jazyk nabývat různých podob podle programu. Budova určená pro vzdělávání, kostel a katedrála komunikují s různými částmi městského života. Autor zanechává stopu, ale výsledek závisí také na místě a na potřebách, na které stavba měla odpovídat. Proto lze itinerář v Katánii číst jako sérii vztahů, nikoli jako katalog fasád.

V této době působili také Giacomo Amato v Palermu, Giovanni Vermexio a Andrea Palma v syrakuské oblasti, Guarino Guarini a Filippo Juvarra ve vztahu k Messině. Je to souhvězdí jmen, které ukazuje pluralitu barokní epochy. Jejich díla nelze redukovat na společný dekorativní rys: záleží na návrhu celku, způsobu vedení pohybu a schopnosti zdůraznit určitý bod města. Juvarra pak přenesl svůj jazyk ke savojskému dvoru. Jeho cesta připomíná, že umělci nebyli uzavřeni na ostrově; jejich díla a myšlenky se účastnily širšího oběhu.

Serpottovy štuky

Pozornost si zaslouží i interiéry. Giacomo Serpotta a jeho rodina zaujímají důležité místo ve štukové výzdobě. Mezi místy, která stojí za to pozorovat, jsou palermské oratoře Rosario v Santa Zita a San Lorenzo spolu s dalšími církevními zásahy. Štuk mění způsob vnímání stěny: vytváří postavy a reliéfy, které dialogizují se světlem a s cestou toho, kdo vstupuje. Vnímat jej jako pouhý ornament znamená ztratit konstrukci vyprávění a prostředí. V oratořích může návštěvník hledat vztah mezi jednotlivými scénami, rámy a architekturou a nechat oko přecházet od detailu k celku.

Vily v Bagherii

Sicilské baroko zahrnuje také architekturu vil. V Bagherii jsou Villa Butera, Villa Valguarnera a Villa Palagonia příklady spojené se zadavateli z řad palermské šlechty. Zde se diskurz přesouvá od kompaktního města k rezidencím navrženým tak, aby reprezentovaly postavení a vkus v jiném kontextu. Srovnání s kostelem v Notu nebo s oratoří v Palermu vynáší na povrch pružnost barokního jazyka. Neexistuje jediné měřítko: teatrálnost se může týkat náměstí, místnosti, zahrady nebo siluety rezidence. I v tomto případě je třeba vzít v úvahu, že se budovy v průběhu času měnily a že fotografie ukazuje pouze jednu fázi jejich příběhu.

Rekonstrukce východních měst, oratoře vyzdobené Serpottou v Palermu a vily v Bagherii patří k různým kontextům, ale ukazují stejnou pozornost k efektu celku. V Modice záleží na přibližování k fasádě; v oratořích se vyprávění ve štuku rozvíjí na stěnách a doprovází toho, kdo vstupuje; ve vilách projekt zahrnuje také vztah mezi rezidencí a zahradou. Sicilské baroko vystupuje z těchto prostorových voleb, kromě bohatosti detailů. Zemětřesení v roce 1693 bylo pro mnohá města zlomem, nikoli jedinou příčinou každého díla. Zkoumat u každé památky, kdo ji zadal, jaké měla mít využití a jak se začlenila do městské tkáně, poskytuje přesnější historii než pouhá stylistická nálepka.

Foto: Ainars Brūvelis · CC BY-SA 3.0 · Wikimedia Commons