Gotický styl na sicilských památkách

Sicilská gotika není jediný obraz, který bychom rozpoznali v každém kostele. Byla to umělecká vlna, jež dokázala trvat dlouho a nabývat různých podob v závislosti na územích a kontaktech s dalšími oblastmi Středomoří. Pro její pochopení je vhodné vyjít z období, které předchází jejímu prosazení a provází je. Po éře Fridricha II. je patrný větší význam architektonických děl objednaných vládnoucími rody: městské paláce a hrady se stávají svědectvím moci jednotlivých rodin. V této souvislosti jméno Chiaramonte označuje fázi intenzivní objednavatelské činnosti, nikoli izolovaný dekorativní motiv.

Steri rodu Chiaramonte

Palazzo dello Steri v Palermu, započatý v roce 1307 a symbol moci rodu Chiaramonte, je konkrétním bodem, od něhož lze začít. Palác tohoto typu umožňuje pozorovat architekturu jako veřejné prohlášení. Poloha ve městě, mohutnost budovy a řešení otvorů vyjadřují civilní a rodovou autoritu. Bylo to reprezentativní sídlo i obydlí a jeho vzhled měl sdělovat postavení rodiny každému, kdo procházel městským prostorem. U sicilských středověkých staveb může kvalita portálu nebo okna odhalit vazby na stavitelské mistry a vkus, které prostupovaly několika regiony. Steri tedy ukazuje jak ambice jednoho rodu, tak oběh architektonických forem ve Středomoří.

Durazzeský a katalánský styl

Rozlišují se dva proudy sicilské gotiky: durazzeský a katalánský. Durazzeský proud se pozná i podle stlačených oblouků a rozšířil se především ve východní části ostrova. Katalánský měl širší zastoupení, se zvláštním významem v Palermu a s příklady v dalších městech. Toto rozlišení je užitečné, ale nemá se používat jako nálepka, kterou na budovu přilepíme po spatření jediného oblouku. Architektonické prvky se kombinují s funkcí místa a s pozdějšími přestavbami. Kostel nebo palác může uchovávat středověkou část a vedle ní zásahy mnohem pozdějšího vkusu.

Široká geografie

Geografie těchto památek je rozsáhlá. Vedle Palerma se objevují paláce v Raguse a Modice, konvent Santo Spirito v Caltanissettě, kostel Annunziata v Trapani a kostel San Giorgio v Agrigentu. Připomínány jsou také Palazzo Corvaia v Taormině a Palazzo Bellomo v Syrakusách. Tento výčet ukazuje, že gotický jazyk nebyl vyhrazen jediné funkci: mohl utvářet náboženská místa, obydlí i prostory moci. Uvést do vzájemného vztahu dva příklady různého typu je poučnější než hledat řadu podobných fotografií. Náboženská stavba vybízí k pozorování vstupu a prostoru liturgie; palác nechává vyniknout vztah mezi reprezentací a městským životem.

Dva detaily pomáhají rozpoznat rozmanitost sicilské gotiky. V Syrakusách patří schodiště Palazza Bellomo k vnitřnímu uspořádání obydlí: propojuje prostory a provází přechod z jednoho místa do druhého. V Erice naopak portál kostela Matrice označuje veřejný práh, kde se náboženská budova otevírá směrem k ulici. Ani jeden z těchto prvků sám o sobě nestačí ke klasifikaci celé památky. Je třeba vidět, jak se sladí se zdivem, otvory a pozdějšími fázemi. Postavit vedle sebe schodiště a portál také nechává vyniknout rozdíl mezi civilní a náboženskou architekturou: gotické formy byly použity pro konkrétní úkoly, nikoli jako stále stejný dekorativní repertoár.

Architekti, mistři a jak je navštívit

Mezi architekty vyniká Matteo Carnelivari, s nímž jsou spojeny Santa Maria della Catena a Palazzo Aiutamicristo v Palermu. Srovnání kostela a paláce z téhož kulturního prostředí nabízí zajímavou otázku: která řešení se mění se změnou funkce a která zůstávají rozpoznatelná? K ocenění tohoto vztahu není třeba přisuzovat jedinému autorovi každý rys složité budovy. Citovaná díla spíše naznačují, že sicilský pozdní středověk disponoval projektanty schopnými pracovat na různých programech a dávat přesnou formu požadavkům objednavatelů.

Během chiaramontského období přicházeli také mistři z Toskánska, Lazia a Kampánie. Přítomnost těchto lidí pomáhá vysvětlit, proč mluvit o „sicilském“ stylu neznamená představovat si izolovaný ostrov. Myšlenky a techniky přicházely odjinud, byly vybírány a přizpůsobovány místním stavbám. Totéž platí pro vztah ke katalánské oblasti, čitelný už v názvu jednoho z proudů. Výsledkem není kopie vnějších vzorů, ale řada interpretací, jež získávají smysl na území, kde byly postaveny.

Pro návštěvu těchto památek je užitečné osvojit si metodu srovnávání. Jako první observatoř lze zvolit Palermo se Steri, Santa Maria della Catena a Palazzo Aiutamicristo a poté přesunout pohled směrem k Taormině, Syrakusám nebo Trapani. Na každém místě je vhodné oddělit tři roviny: původní funkci, dochované části a provedené úpravy. Tím se vyhneme tomu, abychom za středověké považovali vše, co dnes na historické budově vidíme. Sicilská gotika se tak jeví jako dlouhá éra experimentů a adaptací, propletená s dějinami rodin, měst a středomořských kontaktů. Její bohatství spočívá v rozdílech mezi památkami stejně jako v rysech, které je sbližují.

Foto: Benjamín Núñez González · CC BY-SA 4.0 · Wikimedia Commons