Sicílie, most mezi Východem a Západem

Pohled na Sicílii na mapě okamžitě objasní, proč se na ni tolik národů snažilo proniknout. Ostrov leží mezi východním a západním břehem Středozemního moře, blízko Italskému poloostrovu a otevřený směrem k Africe. Jeho tři výběžky rýsují rozpoznatelný tvar: antičtí Řekové jej nazývali Trinakria, zatímco Římané používali také jméno Triqueta. Mys u Messiny, výběžek v oblasti Marsaly a Capo Passero vymezují jeho obrys. Hlava se třemi nohami rozloženými paprskovitě, jež se objevuje v sicilské ikonografii, tuto geografii shrnuje. Je to výmluvný symbol, avšak dějiny ostrova jsou mnohem složitější než jeden obrazec: vyprávějí o setkáváních, konfliktech a proměnách, jež zahrnovaly moře i vnitrozemí.

Nejstarší svědectví předcházejí proslulá města o mnoho staletí. Jeskyně San Teodoro v messinské oblasti a jeskyně Addaura a Levanzo odkazují k různým obdobím pravěkého osídlení. V jeskyni Genovese na Levanzu ukazují rytiny postavy vyryté do skály mnoho tisíc let před naším letopočtem. Nálezy ze Stentinella, San Cona a Villafrati patří naopak k jiným fázím osídlení a vypovídají také o každodenních činnostech. Nejsou pouhým prologem k řeckým chrámům: každé místo dokládá společenství, která využívala odlišné zdroje a zanechávala stopy po technikách, volbách a společenských vztazích. Postavit je vedle sebe, aniž bychom si pletli jejich datování, umožňuje vidět, jak dlouhé dějiny ostrov měl již před příchodem kolonií.

V době bronzové se rozvíjely vesnice, zemědělství a pastevectví. Kultury Castelluccio a Thapsos, obydlí ze dřeva a kamene, keramika a hroby vytesané do skály ukazují další etapy tohoto dlouhého příběhu. Nekropole v Pantalice zviditelňuje, jakou váhu měl v kolektivním životě vztah k mrtvým. Na těchto místech nečteme pouze sled předmětů. Můžeme pozorovat sdílené volby: kde bydlet, jak uspořádat prostor, jaké tvary dát výrobkům a jakým způsobem si připomínat ty, kteří už nebyli mezi živými. Již tehdy byla Sicílie protkána vztahy se sousedními územími.

Před příchodem řeckých kolonistů připomínají antické prameny Sikany, Sikuly a Elymy. Historik Thúkydidés zaznamenal vyprávění o jejich původu a spojoval je s Iberským poloostrovem, Itálií a trojskou tradicí. Tato vyprávění je třeba číst jako výklady vytvořené v antickém světě, nikoli jako fotografie migrace. Zůstávají však cenná, protože ukazují, že Sicílie byla vnímána jako země různých národů. Lokality z doby železné, nekropole a předměty uchovávané v muzeích umožňují přiblížit se této rozmanitosti, aniž bychom ji redukovali na tři jména. Také Féničané dosáhli ostrova: Mozia, Solunto a Panormos byly důležitými body obchodního spojení.

Od 8. století před naším letopočtem řecké kolonie hluboce proměnily pobřežní krajinu. Naxos, Megara Hyblaea, Syrakusy, Gela, Katánie, Akragas a Selinús byly významnými centry řecké přítomnosti, každé s vlastním vztahem k pobřeží a vnitrozemí. Každé sídlo mělo vazby na mateřské město a zapojovalo se do systému tras, přístavů a zemědělských území. Nové komunity přinesly jazyk, kulty, městské formy a zvyky. Chrámy, divadla a nálezy vystavené v muzeích uchovávají jejich impozantní stopy. Řecká přítomnost však okamžitě nevyhladila obyvatelstvo již usazené na ostrově: soužití a konflikt se střídaly, zatímco města rostla a snažila se ovládat okolní zdroje.

Bohatství řeckých měst přitahovalo rivaly a živilo vnitřní spory. Historický sled sahá od velkých kolonií přes období tyranů, od bitvy u Himery po války mezi Syrakusami a Kartágem, až po athénské tažení proti Syrakusám. V těchto událostech se ostrov jeví jako centrum středomořské politiky, nikoli jako periferie. Poloha, která umožňovala obchod a výměnu, činila také kontrolu přístavů strategickou. Syrakusy se staly velmocí, musely se však bránit, opevňovat a čelit obdobím nestability. Řecké divadlo, pramen Arethusa a archeologické pozůstatky dnes připomínají město, jež bylo zároveň místem kultury i dějištěm vojenských střetů.

Příchod Říma otevřel další etapu. Sicílie se stala první římskou provincií a její úrodná půda byla klíčová pro zásobování obilím. Mozaika římské vily del Casale, amfiteátry v Katánii a Syrakusách a další nálezy umožňují odlišit římskou přítomnost od řecké ve městech a místech života. Silnice, zemědělské majetky a obchod začlenily ostrov do rozsáhlejšího systému. Změna měla i svou cenu: daňové zatížení, koncentrace půdy, ztráta moci místních shromáždění a povstání otroků. Pro pochopení římské Sicílie je třeba spojit dochované stavby s sociálními napětími, o nichž vyprávějí prameny.

V následujících staletích přišly nové mocnosti a nové náboženské projevy. Šíření křesťanství, události byzantského období, arabské dobytí a příchod Normanů ostrov opět proměnily. Palermo získalo ústřední roli za muslimské nadvlády; zemědělství, zavlažování a obchod z toho získaly trvalé podněty. Normanské období shrnulo latinské, řecké a arabské dědictví do jednoho království. Později Fridrich II., Sicilské nešpory a následující nadvlády přidaly další kapitoly. Kostely, paláce a čtvrti vyprávějí o těchto fázích, i když byly přestavěny. Procházet se Sicílií tedy znamená procházet vrstvami dějin: žádná z nich sama o sobě k vysvětlení ostrova nestačí, ale každá pomáhá číst ty ostatní.

Foto: NASA · Public domain · Wikimedia Commons