Arabské vlivy v sicilském umění

Arabský vliv v sicilském umění je nejlépe vidět, vezmeme-li v úvahu celou zkušenost ostrova ve středověku. Dobytí Palerma v roce 831 a Syrakus v roce 878 provázela hluboká kulturní proměna. Palermo se stalo předním politickým a obchodním centrem, jímž procházely různé populace a tradice. Rozšíření města s novými čtvrtěmi ukazuje, že změna se týkala i urbánní podoby. Kalsa, nové opevněné sídliště za starými hradbami, tento vývoj činí hmatatelným. Vedle ní vznikaly další čtvrti spojené s komunitami, které ve městě žily a pracovaly. Palermo tak ukazuje, že setkání kultur mělo i přesný prostorový rozměr. Mluvit o uměleckém vlivu tedy znamená jít za konkrétní dekorativní prvek: zahrnuje způsob stavění, bydlení, organizace vody a interpretace společných prostor.

Techniky a dekorativní formy orientálního původu zanechaly trvalý otisk, který se stává viditelným prostřednictvím konkrétních příkladů. Jedna budova může mít kompaktní geometrii a kupole určující její siluetu; jiná může používat oblouky a dvory k vytvoření přechodu mezi interiérem a exteriérem. Materiály, povrchy a vztah k zahradě přispívají k celku. Nestačí však vidět oblouk nebo dekoraci, abychom celou památku připsali fázi arabské nadvlády. Mnoho budov, v nichž jsou tyto formy viditelné, totiž patří normanskému období, kdy různé jazyky kombinovali objednavatelé a řemeslníci působící na stejném ostrově.

Kostely San Cataldo a degli Eremiti

San Cataldo a San Giovanni degli Eremiti v Palermu jsou křesťanské kostely z normanského období, v nichž lze rozpoznat formy spojené s islámskou architektonickou kulturou. Tři kupole San Catalda a řada kupolí San Giovanni degli Eremiti organizují vnější objemy zcela odlišně od tradiční západní baziliky. Červená barva, podle níž jsou dnes kupole známé, patří k jejich restaurované podobě a sama o sobě nestačí k prokázání původu techniky. Záleží naopak na způsobu, jakým byly kupole, oblouky a vnitřní prostory zkombinovány pro budovy určené křesťanské bohoslužbě. Zahrada u San Giovanni navíc mění vnímání celku: umožňuje pozorovat objemy z odstupu, který úzké městské ulice často neposkytují.

Zisa a prádelna v Cefalù

Zisa přesouvá pozornost od náboženské architektury k rezidenci panovníků. Postavena v normanském období, použila dekorativní řešení a techniky spojené s islámskou kulturou Sicílie a Středomoří. Budovu tedy nelze představovat jako palác předchozí arabské nadvlády. Její zajímavost spočívá ve volbě normanských objednavatelů využít toto vědění pro místo reprezentace a odpočinku. Vztah mezi prostory, vodou a teplotou prozrazuje, nakolik forma mohla odpovídat i klimatu, nejen prestiži. Postaven vedle San Catalda palác ukazuje dvě různá určení týchž dovedností: křesťanskou bohoslužbu a dvorský život.

Lavatoio v Cefalù, připomínané pro své arkády, dále rozšiřuje perspektivu. Nejde o slavný palác ani velkou náboženskou památku, ale o prostor spojený s každodenním užíváním vody. Právě proto je v uměleckém vyprávění cenný. Voda byla zdrojem, který bylo třeba zachycovat, vést a rozdělovat, a stavby kolem ní mohly získat rozpoznatelnou formu. Pohled na lavatoio znamená ptát se, jak technika a společný život vstupují do městské krajiny. Krása arkád není oddělena od funkce, kterou prostor měl pro ty, kdo jej používali.

Plodiny, látky a nové syntézy

Arabské dědictví se týká také plodin, zavlažování, tkalcovství a řemeslné výroby. Tyto aspekty nejsou vůči architektuře druhořadé. Zahrada není jen vizuální rámec: závisí na dostupnosti vody a na znalosti rostlin. Stejně tak tkaniny a předměty vyrobené specializovanými řemeslníky vnášejí do každodennosti motivy, materiály a dovednosti, jež patří k dějinám umění v širokém smyslu. S tímto obdobím je spojeno šíření různých plodin a užívání systémů pro čerpání vody ze studní. Zapamatovat si máme především spojení mezi materiální kulturou a formou míst, přičemž dlouhý proces nelze redukovat na pouhý seznam vynálezů.

Následná normanská architektura učinila toto setkání ještě viditelnějším. Vedle západních a byzantských odkazů byly v normanských dílech použity arabské dekorativní techniky. Například v katedrále v Cefalù se vnější kompozice inspiruje severskými vzory a dekorativní krytina využívá toto technické dědictví; interiér dialoguje s byzantskou bazilikální tradicí. To neznamená, že každý prvek lze izolovat jako součást čisté kultury. Výsledek vznikl společnou prací a schopností přizpůsobit různá vědění konkrétní budově. Právě zde se vliv stává součástí originálního sicilského jazyka.

Trasa mezi Palermem a Cefalù

Itinerář věnovaný tomuto dědictví tedy může spojit Palermo a Cefalù, aniž by se zastavil u prvního dojmu z kupolí. Před každou budovou je vhodné ptát se, kdy byla postavena, jaký byl její účel a které prvky pocházejí z předchozí technické či dekorativní tradice. Četba San Catalda, San Giovanni degli Eremiti, Zisy a lavatoia v Cefalù nabízí různé odpovědi na stejnou otázku: jak zůstávají vědění živá, když se politický rámec změní? Sicilské umění ukazuje kontinuitu tvořenou adaptacemi. Arabská stopa není uzavřenou epizodou, ale rozpoznatelnou složkou při utváření prostorů a vizuální představivosti ostrova.

Foto: Matthias Süßen · CC BY 3.0 · Wikimedia Commons